Hobo - Hoboes

Já nechci bejt sám, když koleje duní

a temná noc do dáli ubíhá.

Co z toho k sakru mám, že znám plno vůní,

dalekejch cest pohledy v očích mám.

Tak co z toho mám, že mám v srdci touhu

jenom se mrknout za nejbližší strouhu.

Já často šněroval svý toulavý boty,

musí to bejt, můj vlak má zelenou.

Když vagony hřmí a brzdař tě honí,

necejtíš chlad, nohy tě nezebou.

Jen ležíš na střeše a chtěl bys bejt pod ní,

píšťala řve a tunel před tebou.

Tak co z toho mám, že znám celý státy,

když nesmím na voči vlastního táty,

když stromy rozkvetou, já stojím u trati,

musí to bejt, můj vlak má zelenou.

Můj osobní vůz je vagon s vepřovým,

můj rodnej dům je bouda brzdaře,

kde nechal jsem squaw, to vám už nepovím,

snad ve Frisku, tam byl jsem na jaře.

Tak co z toho mám, pořád se jen toulat,

v špinavý ruce pár centů žmoulat,

jednou se netrefím a budou mě sbírat,

musí to bejt, můj vlak má zelenou.