Elenna - Máša Súrendil Klepetková

Tři věrné domy dal Eönwë zváti,

učil je moudrosti, darem pak jen.

po dlouhém životě umírati,

nad všechny jejich rod byl vyvýšen.

Na lodích stanuli předkové dávní,

napjali plachty v příboji,

na stezkách slunce stříbrný plamen

za ním se do tmy plout nebojí

Vody se vlnily a pěna letí

A jako sníh třpytil se mořský chlad

Edain však smáli se jako děti,

hvězda je vedla na Západ.

K té zemi doved‘ je Rothinzil jasný

A ve zlatém oparu přistáli.

A ten kraj věru byl čarokrásný,

po mnoha léta v něm zůstali.

Zářící město v elfí říši

viděli mnozí však z nejvyšší z hor,

ach, Malatermo, Nebeský pilíři,

kdo mohl tušit, že závist a vzdor

Zrodí se časem v srdcích lidí,

A stane se největší ze všech vin.

Zhoubný jed Morgothův leckdo v tom vidí,

tvrdím však: sami jsme stvořili stín!