Dvakrát - Vlasta Redl(capo 2)

Dvakrát dvě deci přede mě postavil pán,

musel si přeci všimnout, že jsem tu sám.

Dvakrát se uklonil, dvakrát poděkoval,

skupina spustila „Andulko Šafářová.“

Ach to je muzika, až se mi srdce svírá, ještě že

na dvojitý Nelson dvakrát se neumírá.

Od stolů vstávají ti co tu nejsou sami,

tak proč stojíš u mě dívenko s květinami?

Holky rty špulí na stébla v citrokolách,

všechny jsou v stejném, copánky, mašle, volán.

Všechny si naráz dávají hádat z dlaně,

ta, co je nejblíž, vypadá odhodlaně.

To je ta pravá chvíle pro autogramy,

plaše se sklání a voní fialkami.

Raději jděte mi z očí, tajemná Eurydiko,

nějak dnes nesnáším pohled na krev a mlíko.

Samoto, samoto, laskavá domovino,

syn se ti vrátil, tak ještě dvakrát víno.

Ať ještě chvíli je všechno tak hezky sudé,

ať se smím loudat pár kroků za osudem.

Ještě se třpytí jak slza na kameni

a už tu není, zmizela bez loučení.

Ani ten v černém dvakrát si neví rady.

Pán si přál platit, zvlášť nebo dohromady?