Divný kníže - Karel Kryl

Jel krajem divný kníže, a chrpy povadly,

když z prstů koval mříže, a z paží zábradlí,

|: on z vlasů pletl dráty, měl kasematy z dlaní, F

a hadry za brokáty, zlá slova místo zbraní. :|

Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín,

když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn,

|: hnal vítr plevy z polí, a Kristus křičel z kříže, F

když rány léčil solí, ten prapodivný kníže. :|

On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů

si svázal černou stuhou, již smáčel v Chanelu,

|: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu, F

již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :|

Měl místo básní spisy a jako prózu mor

a potkany a krysy a difosgen a chlor,

|: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba, F

on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :|

Měl pendrek místo práva a statky pro gardu,

v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu,

|: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí, F

v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :|

Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou,

on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou,

|: a netuší, že děti z té země, v které mrazí, F

prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :|