Dátamtúja - Xavier Baumaxa

Chtěl jsem se utéct z města do klidu,

našel jsem vísku, tam jenom pár lidu,

říkám, semhle já se nejspíš odstěhúja, hm-m.

S prvním sousedem jsem si notoval,

však z druhého se kokot vyklubal,

chce mi zakrýt výhled tím, že dá tam túja.

Vesnice jsou plné dementů,

obzvlášť tady u nás v Sudetech,

ty xenofobní kryptofašokomoušové na sebe žalúja, hm-m.

Kolik písku, kolik cementu,

se ještě oddrolí na oprýskaných zdech,

v tom údolí dutých hlav, kde já bydlím, jenom každej lamentúja.

Zase mě drbou, já si jich nevšímám,

já nehnu brvou, doma se zašívám,

a to je ještě více iritúja, hm-m.

Tak řekni mi to, ty sráči, do očí,

stojím mu před autem a on z něj vyskočí,

můj pohled nevydrží, kouká úkosem a všechno dementúja.