Chlopek a robka - Jaromír Nohavica

DV jednym dumku na Zarubku

mjal raz chlopek švarnu robku

a ta robka toho chlopka

rada nemjala.

Bo ten jeji chlopek dobrotisko byl,

on tej svoji robce všicko porobil,

čepani ji pomyl, bravku dával žrát,

děcka musel kolibat.

Robil všecko, Achoval děcko,

taky to byl dobrotisko,

ale robka toho chlopka

rada nemjala.

Štvero novych šatu, štvero střevice,

do kostela nešla, enem k muzice,

same šminkovani, sama parada,

chlopka nemjala rada.

A chlopisku dobrotisku

slze kanu po fusisku,

jak to vidí, jak to slyší,

jaka robka je.

Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl,

do hospody zašel, vyplatu prepil,

a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil,

a tu svoju robku zbil.

Včil ma robka ráda chlopka,

jak on píská, ona hopka,

Hanysku sem, Hanysku tam,

ja tě rada mam.

Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť,

raz za čas třa robce kožuch vyprášiť

a pak je hodna tak jak ovečka

a ma rada chlopečka.