Cesta - Kryštof, Tomáš Klus

Tou cestou, tím směrem,

prý bych se dávno měl dát,

když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají,

kus něhy ti za nehty slíbí a dají…

Víc síly se prát,

na dně víc dávat, než brát

a i když se vleče a je schůdná jen v kleče,

donutí přestat se zbytečně ptát.

Nebo jít s proudem,

na lusknutí prstu se začít hned smát,

mít svůj chodník slávy a před sebou davy

a přes zkroucená záda být součástí stáda.

Ale zpívat a hrát,

kotníky líbat a stát

na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku

přestat se zbytečně ptát.