‎C'est la vie - Karel Gott(capo 2)

1.
Až jednou na rohu oslovím děvče
a začnu o lásce pět
a ona řekne mi: „Pěvče,
kéž by vám bylo míň let,“ řeknu:
Ref.
C’est la vie, c’est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy.
La-la-lá, la-la-la,
la-la-lá, la-la-la.
2.
Až jednou budu u konce mé písně,
až ticho ovládne sál,
ze tváří vyčtu vám výsměch,
až budu stát opodál, řeknu:
Ref.
3.
Až jednou za noci nebo i za dne
srdce mé zpomalí klus,
až náhle opona spadne,
až hudba dohraje blues, řeknu:
Ref.
Out. Ref.
C’est la vie, c’est la vie, la-la-la-la-lá,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy.
La-la-lá, la-la-la,
la-la-lá, la-la-la.
La-la-lá, la-la-la,
la-la-lá, la-la-la!