Čeká nás poslední ráno - Bob Dylan, Křesťan

Někde venku štěkaj dogy a zvolna padá tma,

a když se úplně setmí ten štěkot utichá.

Noční ticho tříští hlasy, co mi rozrývají týl,

čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.

Když se dívám z tvýho prahu, jako bych na rozcestí stál,

a potom se otočím zpátky, tam kde jsem s tebou spal.

Jenže v zádech tuším cestu a ta mě táhne ze všech sil,

čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.

Ten můj hlad a divnej neklid, to je špatný znamení,

slova jsou jenom slova a na ničem nic nezmění.

Zůstáváš pořád stejná i já jsem zůstal, co jsem byl,

čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.