Břímě - Petr Kalandra

Včera mě spolkl Nazareth, aby dnes vypliv ostatky mý

Celou noc hledám místo, kam složit vlasy šedivý.

Hej pane nechcete mi říct, kde tu můžu složit hlavu svou,

né řekl a hned zmizel tam, za tou velkou bílou budovou

Přes rameno ranec svůj, jak rád bych nějaký místo měl

kam bych se v klidu schoval a na všechno bych zapomněl

V tom vidím Carmen s Ghiou jak po ulici proti jdou

Carmen, že nemá čas, že si spolu rychle užijou.

Když přijdeš k paní Mósrové, tak tam není co bys řek´

připadáš si jak v automatu, ve frontě na párek.

Povídá mladej kmete a což takhle třeba Nathalii,

už není právě nejmladší a tak zůstaň dneska večer s ní.

Postarší právník mě nakop a to rovnou do koulí,

povídá já ti cestu ukážu, ale musíš s mým psem ven.

Povídám moment soudce, já jsem taky Homo sapiens.

Abych si trochu ulehčil, tu ránu jsem mu navrátil.

Na dělový kouli z roku 1835,

se vezu někam dolů, je Cna čase mi závidět

tak letím mezi vás, pozdra vuje vás tamten svět.

Že prej se nemusíme vracet jé, Cna čase mi závidět.