Básnířka - Jaromír Nohavica, Čechomor

Mladičká básnířka s korálky nad kotníky

bouchala na dvířka paláce poetiky,

s někým se vyspala, někomu nedala, láska jako hobby,

pak o tom napsala sonet na čtyři doby.

Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti,

ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty,

plná tragiky, plná mystiky, plná splínu,

tak jí to otiskli v jednom magazínu.

Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu,

od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu,

trochu se napila, trochu se opila, na účet redaktora

a týden na to byla hvězdou mikrofóra.

Pod paží nosila rozepsané rukopisy,

ráno se budila vedle záchodové mísy,

múzou políbená, životem potřísněná, plná zázraků

a pak ji vyhodili z gymlpu i z baráku.

Šly řeči okolím, že měla něco s esenbáky,

ať bylo cokoli přestala věřit na zázraky,

cítila u srdce, jak po ní přešla železná bota,

tak o tom napsala sonet ze života.

Pak jedno pondělí přišla na koncert na koleje

a hlasem pokorným prosila o text Darmoděje

a jak ho psala, tak se dala tichounce do pláče

a její slzy kapaly na její mrkváče.

A její slzy kapaly na její mrkváče

a její slzy kapaly na její mrkváče

a její slzy kapaly na její mrkváče.