Babylon - Jaromír Nohavica

Jako dítě, které mámě se ztratilo,stojím na kraji města jménem Babylon,

ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu,a nemám žádný plán.

V cizím městě, samé cizí ulice,cizí písmena a cizí krasavice,

v taxíku po mně chtějí divné bankovky velké jak cirkusový stan.

Trhani lačně chodí kolem plných stolů,brčkama dopíjejí nedopitou coca-colu,

po hlavní ulici v šaškovské čepici, kráčí apoštol Ja͟n.

Pasáží chtěl jsem projít do jiného dvoru, ale panáček ukazuje červená na semaforu,

nejprve jede všechno, co je hnědé, a potom veliký šéf.

Ten chlapík, co mě kopl, řekl sorry a pak šel, ale ono to stejně bolí, jako kdyby chtěl,

a to, co kape z mého rozbitého kolena, je moje, ne jeho krev.

S vozíkem pojedu sám mezi regály,koupím si všechny věci, které na mě čekaly,

barvy olejovky, potápěče do sodovky,struhadlo na mrke͟v.

V gumové masce krásné paní Marylin,a k tomu všemu ještě v saténové košili,

ve vlasech rudé květy,vrazím na toalety a řeknu „Tady jsem.“

A bude ticho,budou se divit,všichni ti kovbojové, rádi, že jsou ještě živi,

a ani kapka vína neukápne na podlahu, na kachlíkovou zem.

Úsměv načerveno,tváře nabílo,jako dítě, které mámě se ztratilo,

jako ptáče, které vypadlo z hnízda, mávnu křídly a uletím vš͟em,

G Em7 mávnu křídly a uletím vš͟em,

G Em7 mávnu křídly a uletím všem!