Anděl - Fleret

Za hořký pivo uslyšíte hrát housle anděla, co na zem spad'.

Přijde k vám sám, prázdné oči, ústa, šrám.

Pak přestane hrát, tiše bude stát,

aby ve vodce zahléd tváře, kvítí a teplo vyhořelých hvězd.

Dřív byl slavné dítě a měl mu patřit svět,

jeho tátovi moh' jenom každej závidět,

potom přišel čas, kdy on zůstal stát,

jak hodinky za pár šupů, na který mu někdo šláp'.

Ten, ten mrtvej anděl, ten, ten smutnej anděl,

po ulicích sám vrávorá.

Ten, ten smutnej anděl, ten, ten mrtvej anděl,

netoužil a vůbec nic už nehledá.

V osmnácti vypad' z domu a máňu do půl zad,

další jeho život byl jak dlouhej držkopád,

ale pak, potkal chlast a z něj mu srdce ztvrdlo

na červenej kámen dobrý leda k zabíjení psů.

Ten, ten mrtvej anděl, ten, ten smutnej anděl,

po ulicích sám vrávorá.

Ten, ten smutnej anděl, ten, ten mrtvej anděl,

netoužil a vůbec nic už nehledá.

Ten, ten mrtvej anděl, ten, ten smutnej anděl,

po ulicích sám vrávorá.

Ten, ten smutnej anděl, ten, ten mrtvej anděl,

netoužil a vůbec nic už nehledá.