Zazdění milenci - Démophobia

1.
Stalo se v Plzni v 16.století v takovým klášteře, kterej už není
Že dorazil z dálky mnich prej to byl Španěl (prej to byl Španěl)
Krásnej i urostlej a patřičně hrdej
Boty si ochodil, boty si neochodil, boty si ochodil, boty si neochodil
Boty si ochodil, boty si nemoh ochodit, protože měly tvrdou podrážku
Jemu to vadilo, jemu to nevadilo, jemu to vadilo, jemu to nevadilo
Jemu to vadilo, jemu to nemohlo vadit, protože mu to bylo úplně šumafuk
R.
Lajlajlaj, lajlajlaj, lajlajlaj
Lajlajlaj, lajlajlaj, lajlajlaj
2.
Zanedlouho za ním přijel další krajánek údajně příbuznej – oni mu to věřili
Španělsky řek: „Dejte mi komůrku vedle bratrance, já budu klidnej.“
Byl to příbuznej, nebyl to příbuznej, byl to příbuznej, nebyl to příbuznej
Byl to příbuznej, on to nemoh bejt příbuznej, to ale nikdo nevěděl
Dali mu komůrku, nedali mu komůrku, dali mu komůrku, nedali mu komůrku
Dali mu komůrku, oni mu tu komůrku nakonec dali v dobré víře
R.
3.
A z toho příbuznýho se vyklubalo něco strašlivýho
ne žádná obluda, jenom smutná dívka
Co nástrah se nebála, šla za milým do kláštera,
za muže se strojila, nebylo to stejně nic platný
Oni se milovali, oni se nemilovali, oni se milovali, oni se nemilovali
Oni se milovali, oni se nemohli milovat, protože to nebylo dovolený
Mniši je zabili, mniši je nezabili, mniši je zabili, mniši je nezabili
Mniši je zabili, mniši je nemohli zabít. Nebyli na to stavěný
R.
4.
Tak vyrazili do ulic za zedníkem Šimicem
„Šimice pojď nám ukázat, jak se zeď staví.“
V jedné tajné chodbě je potom zazdili
Ona vřískala, on byl klidnej
Mniši byli rádi, mniši nebyli rádi
Mniši byli rádi, mniši nebyli rádi
Mniši byli rádi, mniši museli bejt rádi
A ještě se naučili míchat maltu
Oni tam straší, oni tam nestraší
Oni tam straší, oni tam nestraší
Oni tam straší, oni tam musí strašit
Protože je to jenom pověst
R.