Zazdění milenci - Démophobia

Stalo se v Plzni v 16.století v takovým klášteře, kterej už není

Že dorazil z dálky mnich prej to byl Španěl (prej to byl Španěl)

Krásnej i urostlej a patřičně hrdej

Boty si ochodil, boty si neochodil, boty si ochodil, boty si neochodil

Boty si ochodil, boty si nemoh ochodit, protože měly tvrdou podrážku

Jemu to vadilo, jemu to nevadilo, jemu to vadilo, jemu to nevadilo

Jemu to vadilo, jemu to nemohlo vadit, protože mu to bylo úplně šumafuk

Lajlajlaj, lajlajlaj, lajlajlaj

Lajlajlaj, lajlajlaj, lajlajlaj

Zanedlouho za ním přijel další krajánek údajně příbuznej – oni mu to věřili

Španělsky řek: „Dejte mi komůrku vedle bratrance, já budu klidnej.“

Byl to příbuznej, nebyl to příbuznej, byl to příbuznej, nebyl to příbuznej

Byl to příbuznej, on to nemoh bejt příbuznej, to ale nikdo nevěděl

Dali mu komůrku, nedali mu komůrku, dali mu komůrku, nedali mu komůrku

Dali mu komůrku, oni mu tu komůrku nakonec dali v dobré víře

A z toho příbuznýho se vyklubalo něco strašlivýho

ne žádná obluda, jenom smutná dívka

Co nástrah se nebála, šla za milým do kláštera,

za muže se strojila, nebylo to stejně nic platný

Oni se milovali, oni se nemilovali, oni se milovali, oni se nemilovali

Oni se milovali, oni se nemohli milovat, protože to nebylo dovolený

Mniši je zabili, mniši je nezabili, mniši je zabili, mniši je nezabili

Mniši je zabili, mniši je nemohli zabít. Nebyli na to stavěný

Tak vyrazili do ulic za zedníkem Šimicem

„Šimice pojď nám ukázat, jak se zeď staví.“

V jedné tajné chodbě je potom zazdili

Ona vřískala, on byl klidnej

Mniši byli rádi, mniši nebyli rádi

Mniši byli rádi, mniši nebyli rádi

Mniši byli rádi, mniši museli bejt rádi

A ještě se naučili míchat maltu

Oni tam straší, oni tam nestraší

Oni tam straší, oni tam nestraší

Oni tam straší, oni tam musí strašit

Protože je to jenom pověst