V stínu kapradiny - Jana Kratochvílová

V stínu kapradiny spal, svět pod hlavou měl,

v stínu kapradiny snil, vím, o mně ne, žel.

V háji po zbojnících spal, když lámal se den,

kéž by do spánku mě vzal, jen pro jednou, jen.

Víly možná v hlavě měl, snad umřít si přál,

rej těch rukou, nohou, těl má na čele dál.

V stínu kapradiny zhas, měl na čele šrám,

z touhy vílám napospas já znovu ho dám.

V stínu kapradiny spal, sám splácel si daň,

v stínu kapradiny dál bil stohlavou saň.

Já tam zrovna stála jen, tak náhodou jen,

touha má sto nálad, sen je naštěstí sen.

Víly možná v hlavě měl, snad umřít si přál,

rej těch rukou, nohou, těl má na čele dál.

V stínu kapradiny zhas, měl na čele šrám,

z úcty k vílám za ten čas já nový mu dám.

No tak vstávej!