Rolník a rorýsek - Záviš

Svážel, rolník, svážel seno, Ckdyž mu spadl na rameno

chcíplý rorýsek.

Pravděpodobně chcíp v letu, Cdal sbohem tomuhle světu,

odrazil se od ramene na písek.

Rolník sebou silně trhnul, Czmateně se na zem vrhnul

vedle rorýska.

Pak ohmatal jeho peří, Cze země se zvedl stěží,

zjistil že ten nebožák již nepíská.

Rolník zvedl ptáčka z písku, Cnedotknul se ani řízku

od přítele z hor.

Poté propukl v pláč silný, Cdlouze plakal dělník pilný,

až den pokryl černej chmurnej flór.

Nese, nese ptáčka domů, Cdo chaloupky blízko lomu,

rolník plačící.

Uložil jej na lavici, Czavřel dveře na petlici,

slzy kterak koule na líci.

Nejprve vzbudil babičku, Cpotom ženu, dceru, vnučku

rukou třaslavou.

Jak rorýska uviděli, Cv mžiku na zem popadali,

ve svých srdcích s ránou krvavou.

Ráno, když se rozednilo, Cna chalupu hrůzu vlilo

slunce červené.

Smrt si odnesla babičku, Cpotom ženu dceru vnučku,

rolník v šoku zpíval na seně.