Prý se tomu říká láska - Lenka Filipová

Bylo letní parno a já šla na plovárnu Džbán,

byla jsem tam sama, ty si tam byl tenkrát sám.

Věci samozřejmé zdají se být zázračné,

věci vyjímečné zdají se být průzračné.

Můj typ vždycky býval známý z velkých pláten kin,

trochu Alain Delon a tak trochu Steeve McQueen.

Teď je marně hledám, když si tě tak prohlížím,

kdy přišla ta změna, marně stále přemýšlím.

Chci se chvíli smát, chvíli jen tak bloumám,

v myšlenkách se toulám, v krajinách svých přání.

Někdy je to tak – krásné milování, trochu strachování

nikdy nemám stání, stání.

Myslela jsem dlouho, že se vážně dobře znám,

náhle přišla chvíle, že se v sobě nevyznám.

Někam mně to táhne a já ani nevím kam,

s jiným přáním vstávám, s jiným přáním usínám.

Někdy je to tak, krásné milování, někdy je to tak, trochu strachování,

prý se tomu říká láska.