Muž na kraji noci - Jablkoň

Přicházíš pozdě a možná ještě později,

u brány do ticha křik myšlenek se tlačí.

Barevní motýli mých představ i nadějí se koupou v prvním jarním pláči.

Z hloubi Země vychází slabé volání o pomoc,

s tebou, bez tebe se cítím sama.

Zatímco hodiny pomalu měří noc, topím tvé obrazy ve studni pod řasama.

Našeptávač měsíc najednou nemá co říct,

tma se vlní v bocích, z tebe už nezbývá nic.

Zapoměls na mě, jako se zapomíná na minulé životy,

vzduch se dál vlní máváním ptačích křídel.

Přestávám vnímat tikání samoty a padám nahoru bez zábran a bez stavidel.