Devatenáct - František Nedvěd(capo 2)

1.
, Když ráno čtu v Tvých očích - jsem stá či stoprvá?
Mám strach, že láska skončí - mám strach, že potrvá
Pak něčí hlas shůry zavelí - a trubač troubí - vpřed
a léta běží zpět
Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let
2.
,Když večer čtu v Tvých očích - má lásko jediná
Když jiskra nepřeskočí - a spadne do klína
pak zase hlas shůry zavelí, já kordem švihám hned
jak Zorro svoje zet
Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let
3.
Když ztichne noc a ty usínáš
ta chvíle před ránem
já chci tvým Cyranem
a Hamletem a Romeem
a možná, že i d´Artagnanem být
d´Artagnanem být
Pod Tvou hřívou sen se vzpíná Pierot i Kolombína
Na polštáři v tobě dřímá divukrásných devatenáct let
4.
Když běh se změní v chůzi - a chůze krok-sun-krok
Čekám na dotek můzy - jak hřebec na obrok
Ale ten hlas shůry nevelí
Teď zastavil se svět teď zastavil se svět
Nikomu se ani nesní
že máš oči jako lesní med jako lesní med
Koukáš na mě potměšile zachumlaná do košile
Však zas bude mně i tobě divukrásných devatenáct let