Darmoděj - Jaromír Nohavica

Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě,

šel včera městem muž a já ho z okna viděl,

na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon

a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón,

a já jsem náhle věděl: Ano, to je on, to je on.

Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili,

v odpadcích z popelnic krysy se honily

a v teplých postelích lásky i nelásky

tiše se vrtěly rodinné obrázky,

a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,

měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad,

a on se otočil, a oči plné vran,

a jizvy u očí, celý byl pobodán,

a já jsem náhle věděl kdo je onen pán onen pán.

Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,

a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche,

stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě,

jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,

a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj.

Šel včera městem muž, podomní obchodník,

šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,

já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon

a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón,

a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on.