6 & 90 - Vlasta Redl

Nemůžu uvěřit, bráško,

že na tě vůbec už nevzpomíná,

kdesi nad drahou flaškou,

když je nálada nepovinná,

málem jsem nadělal z kytary dřívka,

že se mi o tobě už nebude zdát,

chvilka zaváhání před vraty chlívka

a je tu rok šestadevadesát,

a máme rok šestadevadesát.

Fanty's vyplatil v Spartách

a ani nebyla tak rozpačitá,

vždyť co se na seně vyhraje v kartách,

stejně se na zemi už nepočítá,

cítím, jak na patách něco tě líže,

něco, co ví, že tu budete stát,

dokud se jeden z vás nepohne blíže,

někam do roku šestadevadesát,

aspoň do roku šestadevadesát.

dokud se někdo z vás nepohne blíže,

někam do roku šestadevadesát.

Upřímně řečeno - láska

už dávno není to, co nedá mi spát,

dva blázni v plynových maskách

a všechno, co se nám nemůže stát,

dokud mi tvoje srdce hoří jak svíce,

takže i v tmách aspoň slova jdou psát,

vážně netuším, co si přát více

na konci roku šestadevadesát,

na konci roku šestadevadesát,

na konci roku šestadevadesát.