Za deset 10 - Vlasta Redl

Ve středu zabalím kufry a pojedu jdomů,

stopnu si auto, co zajíždí na přehradu,

pomůžu vyložit dynamit v kamenolomu,

pozdravím muže, co jsou tu za velezradu.

Ale tak udělám přece jen kolo, když už jsem tady,

je teprv poledne, a tak jsem celkem v plusu,

co je tu naboso štastných, krásných a mladých,

ale nejdřív si zjistím odjezdy autobusů.

Hned za hrází v jídelně U Mokrých sundám si oděv,

pochválím brýle nové brigádnici,

slíbím jí, že za ní vylezu po hromosvodě,

"tak ahoj, babi," zakončím pohlednici.

Na dece, na pláži vybalím Kamile, kde teďka hrajem,

natře mi záda v podstatě jen za pusu,

přikreslí k adrese plánek celého kraje,

ještě zkontrolujeme si odjezdy autobusů.

Na Rudém právu počkám, až pytláci dopečou pstruhy,

přídám se k chlapům do války u Stalingradu,

Kerouac, Turgeněv, Baudelaire, Jan Pavel II.,

básníci všech zemí, tak ještě pivo a jdu.

Lacina s Grycem už U Bušů jen pro mě zastřelí prase,

přespolní vandrák vaří se zelím Led,

hej, půjč mu to pádlo, ať dá dítě v čase,

jsem hvězda a do první desky to mám deset let.

(Rec. šeptem) V noci mi Martina vyzradí vojenské tajemství

hlavního stanu (zpěv) Armády spásy,

je vdaná a večer vrací se z Bystřice zpět

a ráno mi Gábina s Vlaďkou rozčešou vlasy,

a než vypijem snídani, je devět čtyřicet pět.

Poslední pivo s Evženem u šachu v zahrádce rušné,

sleduju, aby mi neujel zas,

vyměním dva pěšce za věž, to je snad slušné,

a z koncových světel si odečtu svůj přesný čas.

Ve středu zabalím kufr a zavolám taxík...