Vlaštovky - Traband

1.
Každé jaro z velké dáli
vlaštovky k nám přilétaly,
někdy až dovnitř do stavení.
Pod střechou se uhnízdily
a lidé, kteří uvnitř žili,
rozuměli jejich švitoření.
2.
O dalekých krajích, hlubokých mořích,
divokých řekách,
o vysokých horách, které je nutné přelétnout.
O nebeských stezkách, zářících hvězdách,
o cestách domů,
o korunách stromů, kde je možné odpočinout.
3.
Jsme z míst, která jsme zabydlili,
z hnízd, která jsme opustili,
z cest, které končí na břehu.
Jsme z lidí i všech bytostí,
jsme z krve, z masa, z kostí,
ze vzpomínek, snů a z příběhů.
4.
Jsme jako ti ptáci, z papíru draci,
létáme v mracích
a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme.
Jsme lidské bytosti z masa a kostí,
jsme jenom hosti
na tomhle světě – přicházíme, odcházíme.
5.
A chceme mít jisto, že někde místo,
že někde je hnízdo,
odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát.
Že někde je domov, že někde je hnízdo,
útulno čisto,
někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat.
6.
Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích,
v divokých řekách,
ve vysokých horách, které je nutné přelétnout.
Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách,
na cestách domů,
v korunách stromů, kde je možné odpočinout.