Tři andělé - Karel Plíhal(capo 4)

1.
V zahradě pod vrbou smuteční,
se-dě-li tiše jak pěna,
tři andělé – dva byli skuteční,
ten tře-tí by-la moje že-na,
|∶ přisednout neměl jsem odvahu,
mlčeli patrně o mně,
duši mám čistou jak podlahu,
po ple-se v Národním do-mě. ∶|
2.
Určitě skončili u cifer,
sčí-ta-jíc všechny mé hříchy,
až si to přebere Lucifer,
nej-spíš se potrhá smí-chy,
|∶ obloha zčernala sazemi,
z komínů vesmírných lodí,
dokud jsou andělé na Zemi,
nic zlé-ho se nepřihodí... ∶|