Špeditér - Záviš

V tom narazí na ženskou dvojici,

kabelkou točí a kroutí zadnicí.

„Jsme velmi levné“ - jedna znich pravila,

aby mu jemné srdce zlomila.

Špeditér starej, zkušenej byl chlap,

na svoje zboží nejdřív prackou hráb.

Zda-li nesmrdí, řádně je vočichal,

mrknul se na chrup, frndy počechral.

„Zkusím to s váma,“ řekl nakonec,

„už se mi ježí chlupy u vajec.

Domů vás ale, mrdny, vodit nebudu.

Pudeme k bábě šustit na půdu.“

Po žebříku pak vlezli na půdu,

jedna z nich hlásí: „zde drbat nebudu!“

Špeditér vyňal však popruhy vraně,

běhna hned sklapla při pohledu na ně.

Na to rozdělil úkoly hbitě:

první mu musela lízat kus řitě.

Druhá zas kouřit a šimrat na kulích.

Teprve teď byl ve svých kolejích.

A když mu chtěly nasadit gumu,

rozběsnil se jako vždycky po rumu.

Jednu hned k silnému trámu přivázal,

druhé otevřít tlamu přikázal.

Pak jí zub přední vytrh kleštěmi,

šokovanou ji klepal na zemi.

Na celou půdu se srdceryvně smál,

teprve teď mu doopravdy stál.

Popruhama, co dříve přichystal

prdele svorně jim pak vytřískal.

Té první dříve, než ji přefikl,

zahnutou břitvou drdol ufikl.

„To bysme měli“, pravil špeditér,

„nebyl to zrovna nejhorší večer.“

Korunu padesát každé zaplatil

a nadobro se z půdy vytratil.