Sbohem Lásko - Waldemar Matuška

1.
Ať bylo mne i jí tak šestnáct let,
zeleným údolím jsem si jí ved.
Byla krásna, to vím a já měl strach jak říct,
že na řasách slzu má velkou jako hrách.
Ref.
Sbohem lásko nech mne jít, nech mne jít bude klid,
žádnej pláč už nespraví, ty mí nohy toulavý.
Já tě vážne měl moc rád, co ti víc mužu dát,
nejsem žádnej idáál, nech mne jít zas o dům dál.
2.
A tak šel čas a ja se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál
hledal slúvka co jsou jak hojivej fáč Bůh
co sem to zač, žeprinášim všem jenom pláč.
Ref.
Rec.
Já nevím kde se to v člověku bere,
ten neklid co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá, aby byl sám ze sebou spokojenej,
jako väčšina ostatných, aby se usadil
aby delal to co má a říkal co se od nej čeká,
já proste nemúžu zústat na jedným míste, nemúžu opravdu, fakt