Proužek - Nedvědi

Ten mír, když za kopcem svítá,

když vystřídá se s nocí den,

a proužek dýmu z H7 ohně slunce vítá,

z kytky vylít motýl ven.

Vlasy sváže do uzlu a kouká,

pak vodu dlaní rozčeří,

stud jí sluší, tak jako všem holkám,

co na svou krásu nevěří.

Z odpadlýho kousku starý kůry

srdce jsem jí udělal

a večer, když už začly lítat můry,

tajně jí ho do spacáku dal.