pozdě - Luci
1.
C#mD#mEHF#G#
Rozdělení věkem k nepoznání,
prý čísla, jsem si jistá, že to znáš,
že i když energie k rozebrání - si sám,
že vstáváš teď, však padáš opodál.
2.
Že držet něco pevně ve svých dlaních,
nejde pokud i dva malou jsou.
A strach pak vede k těžkému selhání,
kdy odpovědnost nést na ramenou
bridge.
AEHF#
už nemůžeš dál, sám s hlavou skloněnou,
sedíš, brečíš, odpočívat nedokážeš máš vztek,
C#mD#mEHF#G#
bereš každou ruku pomocnou, jak tonoucí, když stébla chytá se,
tak řekni, proč už nezajímá se...
ref1.
C#m
A on se C#mneptá,
D#mE
proč domů D#mtak pozdě Echodim,
H
a on se nezají Hmá,
F#
kolik je F#proboha hodin,
G#C#m
když uléhám za G#ním C#mdo peřin,
D#mE
tomu D#mani já Enevěřím,
H
že ho to netrá Hpí.
F#G#
S takovou se mu už F#příští noc nevrá G#tím.
3.
Z otevřených oken chlad se blíží
a u jeho srdce zastavil se čas,
kdy byli jsme si tak nějak víc než blízcí,
teď vše je jen pár střepů z dávných krás.
4.
Mám milion otázek, žádnou lásku,
už nevnímá mé oči jako dřív.
Pak přijdu domů, okna radši zavřu,
jenže slaný kapky lesknou se mi u očí.
bridge1.
A když už nevím, co s tím, mám náruč zraněnou,
křičím do lamp pouličních, po nocích já toulajíc se, mám (ten) pocit, že jsem jen melodií krásně zbytečnou,
koukám do hvězd, přemýšlím jak jsem se mohla tak splést.
ref2.
A on se neptá,
proč domů tak pozdě chodim,
a on se nezajímá,
kolik je proboha hodin,
když uléhám za ním do peřin,
tomu ani já nevěřím,
že ho to netrápí.
S takovou se mu už příští noc nevrátím.
ref3.
Tak ať už se zeptá,
proč domů tak pozdě chodim,
ať se zas zajímá,
kolik je proboha hodin,
když uléhám za ním do peřin,
tomu ani já nevěřím,
že ho to nemůže trápit.
S takovou se mu už nemusím nikdy vrátit.
