Poníci - Pavel Čadek
C
1.
C
Šli dva poníci, dva malí poníci.
Dm
Vedle sebe klusali po prašné silnici.
F
Ponice a poník
G
a co je nám vůbec po nich,
C
vždyť si jen tak šli.
2.
Ponice už nevěřila,
že může mít kliku,
dlouho svoji niku hledala
u jiných poníků.
A poník zas u ponic,
dosud nenašli ale nic
a teď tu spolu šli.
Ref1
FGAmF
Kéž by všichni lidé byli jak ti poníci,
DmGC
poslouchali jen podkovy zvonící.
FGAmF
Kéž by si lehli do stáje senem vonící
DmGC
a kopýtkama se objímaje usnuli.
3.
A tak žili v malém domku šťastně do smrti.
Nebyli však sami, vychovali pět dětí.
Až jednoho dne ráno
bylo dokonáno,
usli v objetí.
4.
Až půjdete po silnici ze Staré Píky,
uvidíte vedle cesty malé pomníky
a na nich stojí psáno,
že kdo má, tomu je dáno.
Vzpomeňte na ty poníky...
Ref2
Kéž by všichni lidé byli jak ti poníci,
kopýtkem se pohladili po líci.
Kéž by zanechali válek, co všechno poničí.
Kéž by lidé byli více poničí.
