Pasážová revolta - Karel Kryl

Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stáda

a vůl, kdys' jméno obětiny, je titul kamaráda,

na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu,

na klopě placku jak psí známku - znak příslušnosti k davu.

Pod zadkem stránku z Dikobrazu, vzýváme zlatý tele,

sedáme v koutcích u obrazů, čekáme Spasitele,

civíme lačně na meďáky, my - Gottwaldovi vnuci,

a nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci.

Už nejsme, nejsme to, co kdysi,už známe ohnout záda,

umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda

a, vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce

a jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce.