Nenázvuhodná prasečina - Záviš

Hned si padli do oka při prvním setkání.

Oběma sršelo z očí pusté mrdání.

Bylo tomu na chodníku v jedné ulici,

ihned na ni vytasil svou lesklou hadici.

„Kurva smrt, tohle je štencl!“ prohlásila hned.

„To jsem ješte neviděla, na to vemte jed.“

Začala prdelí kroutit, mlaskat rypákem,

udivena tak výtečným pevným čurákem.

Pravila, že by to byla lupačka jak hrom.

Vtom mu už rákoska stála jak na poli strom.

„Doufám, že přijmete na kafíčko pozvání.“

Přitom měla na mysli festovní mrdání.

Šli spolu na kafe do kvartýru jejího.

Hned za dveřma vystrčila lochnu na něho.

Nedočkavě se mu jazyk v držce tiše chvěl,

jak tu beranici starej smeták lízat chtěl.

Pak vytasil štencla a mlátil ji přes cecky.

Nepřeji vám slyšet, jaké to byly pecky.

Oba pištěli jak postřelení kamzíci,

měla štencla v hubě a on pizdu na líci.

Po třech týdnech policajti byt vypáčili.

Při pohledu do pokoje se položili.

Utrženej čurák s kulema na okně byl,

uhryznutý cecky v koutě, to svět nezažil.