Nenávratná - Tomáš Klus

Z výkladních skříní půvab manekýn,

můj výlet do bezčasí.

Jsem jistě jiný, jsem teď kdekým,

oběť nevědomé krásy.

Asi ne na pohled, ale na dotek beztvarý.

Bez tváře cizoty vzdálen,

na své neznačené trase, jsa vystrašen šepotem,

úst, co zdály se bezhlasé.

Chci z tvých průsvitných dlaní zase pít.

Být blíž a schopen odpustit,

pod víčky mít skrýš, držet se a nepustit,

jako stalo se to, když jsme.

Mlčením křičeli a sváděli se k pláči.

Stačí místo slov jen vzplanutí,

ta poezie citu a krajina je bez hnutí,

jen tvá melodie zní tu.

Příběh bohéma a poety, přitom jen já a tamty.

Už vím, že pod polštář,

ukrýváš vzkazy psané spánkem.

V koupelně za zrcadlo svou vůni s heřmánkem.

Tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.

Barvami slov jen přikrášluješ pravdu.

Ve vzduchoprázdnu zkoušíš předejít pádu.

Zadumán, sám si zůstaň srabe!