Kometa - Jaromír Nohavica

(zpívá se nečekaně rychle) Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,

chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,

zmizela jako laň u lesa v remízku,

v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,

pan Kepler rozepsal nebeské zákony,

hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech

tajemství, která teď neseme na bedrech.

Velká a odvěká tajemství přírody,

že jenom z člověka člověk se narodí,

že kořen s větvemi ve strom se spojuje

krev našich nadějí vesmírem putuje.

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf

zpod rukou umělce, který už nežije,

šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,

marnost mne vysvlékla celého donaha.