Kfjetina - Tomáš Klus+6

Z lidí se stávaj dospělí, protože není dost pochopení

A měním se taky já, tou dobou s ní.

Pod muší křídla se schovává

Vždycky, když tuší, že prší na duši.

Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší

Uprostřed nebe je díra a právě víra v ni ji otevírá

Poslům z cizích světů. Jak střelám kulometu

Podléhám ti

Podléhám ti

A ty jsi ta láhev nedopitá,

Skrytá v krytu trilobita.

Na hrotu pera mám větu,

Která zůstane do večera nevyřčena,

Jinak ztrácím cenu.

Nechci být autorem frází

Jak voda z prolomených hrází

Unášíš mě

Unášíš mě

Na tisíc malejch kousků rozložím si svět

A pak zas poskládám no a ty budeš zpět.

Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř

Na tisíc malejch kousků rozložím si svět

A pak zas poskládám no a ty budeš zpět.

Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř

Tečka (posílám ti křečka)