Hejnem havranů - Radůza(capo 1)

Em - Em
1.
Hejnem havranů zčernal sníh,
kéž bych byl jedním z nich.
Kéž bych až tam, kde mě nic neporaní,
vystoupal na křídlech havraních.
2.
Z výšky hleděl bych na ten svět,
plný smutku, trápení a běd.
Tak smutnou píseň bych z té výšky zakrákoral,
že by nám Bůh milost za krátko dal.
Ref.
Teď, když tě lásko už neuvidím,
ústa plná slov vyznání mám.
Jež jsem se styděl tobě říct, nejdražší ze všech lidí,
a teď je mohu šeptat jen tmám.
3.
Možná viděl bych v těch výšinách,
kam jsi šla, když tvé tělo je prach.
Letěl bych za tebou, svůj život za ten tvůj dal,
kéž by ses nadechla a žila dál.
Ref.
Em - Em
4.
Možná, že i tam pod nebesy,
zdálo by se mi, že tu jsi.
Že slyším tvé kroky, tvůj zpěv i tvůj smích,
do černých vlasů tvých padat první sníh.
Ref.
5.
Hejnem havranů zčernal sníh,
kéž bych byl jedním z nich.
Kéž bych až tam, kde tě nic neporaní,
|: vystoupal na křídlech, :| 3x havraních.