Hádej, Matyldo - Karel Hála

Prodírám se mlázím a mám těžkou kabelu,

do které vkládám vše to, o čem sním,

a za hlavu házím vše to, co stojí za belu,

pro tebe zpívám a jahody jím.

Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,

jak mnoho váží jen jedinej sen,

o tom, že složím ti píseň

a tíseň z duše vyženu,

a pak tu tíhu už vysypu ven.

Brání se houští a tíží mě kabela,

do které si tajně vkládám to, o čem sním,

a tma se na mne spouští a to by dělat neměla,

neboť tu zpívám a nenajdu rým.

Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,

jak mnoho váží jen jedinej sen,

o tom, že svítá a vítá mě Matylda a neděle,

tolik snad váží jen dubovej kmen.

A tak světem se vláčím, a táhnu s sebou kabelu,

do které teď vkládám štíhlý tón,

tón, který se chvěje, chvílí plné naděje,

a pak se ztrácí a jsem jako on.

Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,

jak mnoho váží jen jedinej sen,

o tom, že tóny, ty tóny ti svážu v jednou kytici

a najdu záhon a s notama jen.

Prodírám se tmou a mlázím, mám přetěžkou kabelu,

do které ukládám ze snů dým,

a za hlavu házím vše, co stojí za belu,

pro tebe zpívám a jahody jím.

Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,

jak mnoho váží sen, kterej teď mám

o tom, že jednou tě zvednou tě moje ruce do nebe

|: a pak tě ke snům do kabely dám :| 3x

a proto chvátám, Matyldo, zas dál.