Dobrú noc - Pavel Čadek

Kreslím tě jak Venuši Botticelli.

Z remízku noční ptáci zakřičeli.

Vzduch čechrá křídla spící labutě.

Jediný na světě já chápu tě.

Jeskynní oltář zdobí stalaktity,

to nejkrásnější tu však stále jsi ty.

Z posvátné úcty ani nedutám,

beru tě za ruku a vedu tam.

Z klopy mi popadaly lístky myrty.

Tvé rty se potkávají s mými rty.

Z vlasů ti voní mateřídoušky.

Je láska připravená na zkoušky?

Dostanem požehnání od pátera.

Zvuk harmoniky pluje do večera.

Děti se v chladu choulí do deky.

Potichu šeptáš slovo “navěky”.

Nad svíčkou bliká otisk trilobita.

Tvá láska těžce byla vydobyta.

Však osudu nemůžeš poručit,

do světa nesu si tě v náruči.