Dívám se, dívám - Petr Hapka, Lucie Bílá

Dívám se, dívám, a ty spíš, matně se leskne malý kříž,

stoupá a klesá tvoje hruď, a já si říkám: „Bůh jen suď, Bůh jen suď.“

Zdali až jednou blýskne se a vítr liják přinese,

vezmeš mě k teplu pod svůj plášť, jestli to pro mě uděláš.

Když budu sedět nehnutě a zase znovu zklamu tě

svým dojmem, že jsem na poušti a že mě štěstí opouští.

Ach! Zeptáš se, kam jsi oči dal, tvá šťastná hvězda svítí dál,

jdi za ní, já tu držím stráž.

Co když se těžce zadlužím, i ten kříž prodáš, co já vím,

když mě mé masky unaví, stáhneš mě k sobě do trávy, do trávy.

A klidně řekneš hroznou lež: „Na svoje léta hezkej seš,

před sebou ještě všechno máš,“ jestli to pro mě uděláš.

Co když mě zapřou přátelé a budu s cejchem na čele

podroben strašné žalobě, vzkážeš mi: „Stojím při tobě, jen při tobě.

Ach! Jediná vždycky budu stát, i když ti celý svět dá mat,

věřím ti všecko, braň se, snaž.“

Stoupá a klesá tvoje hruď, tak spolehlivě jako rtuť

na teploměru našich dní, ráno svět zuby vycení, vycení.

A mně se mnohé nezdaří, ale tvé prsty po tváři

mi zvolna přejdou každý zvlášť.