Černá díra - Karel Plíhal

Mívali jsme dědečka, starého už pána,

stalo se to v červenci jednou časně zrána,

šel do sklepa pro vidle, aby seno sklízel,

už se ale nevrátil, prostě někam zmizel.

Máme doma ve sklepě malou černou díru,

na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,

nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe,

už tě nikdy nenajdou příslušníci VB.

Přišli vědci z daleka, přišli vědci zblízka,

babička je nervózní a nás, děti, tříská,

sama musí poklízet, běhat kolem plotny

a děda je ve sklepě nekonečně hmotný.

Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří,

jídlo se jí většinou nikdy nepodaří,

půjdu díru nakrmit zbytky od oběda,

díra všechno vyvrhne, i našeho děda.

Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda,

díra všechno vyvrhla, i našeho děda,

potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou,

opět člověk zvítězil nad neznámou silou.

Dědeček se raduje, že je zase v penzi,

teď je naše písnička zralá pro recenzi.