Bílý klávesy - Jelen

Do vlasů sednul ti motýl jak uvadlej list,

najednou je z tebe knížka co nemůžu číst.

Po všech těch ránech kdy slunce nás nechtělo znát,

po všech těch probdělejch nocích teď najednou mám jít spát.

Potmě si maluješ oči a upíjíš čaj,

tanec co tvý prsty po létech nazpaměť znaj.

I slunce se rozhodlo že se dnes rozední,

že ze všech těch probdělejch nocí je ta dnešní poslední.

Ty jsi to jediný na čem tu záleží,

bez hradů, bez zámků, bez nebes, bez věží.

Marnivá, divoká, klidná i smyslná,

ty jsi to jediný co tady smysl má.