Zahrada Ticha - Jakub Smolík

Je tam brána zdobená, cestu otevírá

Zahradu zelenou všechno připomíná.

Jako dým závojů mlhou upředených

Vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

Je to březový háj, je to borový les

Je to anglický park, je to hluboký vřes.

Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál

V zahradě zelený, kde sis za dětství hrál.

Kolik chceš, tolik máš očí otevřených

Tam venku za branou leží studený sníh.

Z počátku uslyšíš vítr a ptačí hlas

V zahradě zelený přejdou do ticha zas.

Světlo připomíná rána slunečných dnů

V zahradě zelený, v zahradě beze snů.

Uprostřed závratí sluncem prosvícených

Vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

Je to březový háj, je to borový les

Je to anglický park, je to hluboký vřes.

Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál

V zahradě zelený, kde sis za dětství hrál.