Vzpomeneš si? - Ewa Farna & Mirai

Do hlavy svý někdy pouštím víc,

než bych měla i chtěla, víš

Kde mohli jsme být,

i když‘s mi neslíbil nic

Tak proč se zlobím, žes mi nechal tady na stole klíč?

Co když jsme zapomněli, jaký je milovat se.

Co když to neumíme, i když hrozně moc chcem.

Co když čas nepomůže a jsme už moc daleko.

Jen vůně Tvojí kůže, chci se Tě nadechnout.

Vždycky, když usnu, shlížím z velký výšky dolů.

Do našich oken vidím jasně až k nám do pokojů.

Chvíli se zlobíš, chvíli jen tak tiše stojíš.

Už taky dobře víš, že samo se to nezahojí.

Co když jsme zapomněli, jaký je milovat se.

Co když to neumíme, i když hrozně moc chcem'.

Co když čas nepomůže a jsme už moc daleko.

Jen vůně Tvojí kůže, chci se Tě nadechnout.

Chci domů, domů, domů,

řekni mi, kde to je?

Chci domů, domů, domů,

řekni mi, kde to je?

Už musím, musím se nadechnout

Je to tak správně,

jen se neumím loučit

Ještě tu někdy najdu Tvoje věci

Proč píšu Ti básně?

Proč pořád to zkouším?

Řeším, jestli na nás vzpomeneš si?