Už To Nenapravím - Jaroslav Samson Lenk

Vap tada dap…

Vap tada dap…

V devět hodin dvacet pět mě opustilo štěstí,

ten vlak, co jsem jím měl jet, na koleji dávno nestál.

V devět hodin dvacet pět jako bych dostal pěstí,

já za hodinu na náměstí měl jsem stát, ale v jiným městě.

Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká,

že stavíš se jen na skok, že nechalas mi vrátka

zadní otevřená, zadní otevřená.

Já naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,

to jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet,

že si unavená, ze mě unavená.

Vap tada dap…

Vap tada dap…

Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,

může za to vinný sklep, že člověk často sleví.

Já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou

čekala jsem dobu dlouhou víc než dost, kolik přesně, nevím.

Pak jedenáctá bila a už to bylo passé,

já měla vědět dřív, že vidět chci tě zase,

láska nerezaví, láska nerezaví.

Ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,

byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,

už to nenapravím, už to nenapravím.

Vap tada dap…

Vap tada dap…