Tisíc mil - Waldemar Matuška

V nohách mám už tisíc mil,

stopy déšť a vítr smyl

a můj kůň i já sme cestou znavení.

Těch tisíc mil, těch tisíc mil,

má jeden směr a jeden cíl,

bílej dům, to malý bílý stavení.

Je tam stráň a příkrej sráz,

modrá tůň a bobří hráz,

táta s mámou, který věřej' dětskejm snům.

Těch tisíc mil, těch tisíc mil,

má jeden směr a jeden cíl,

jeden cíl, ten starej známej bílej dům.

V nohách mám už tisíc mil,

teď mi zbejvá jen pár chvil,

cestu znám, a ta se tam k nám nemění.

Tisíc mil, těch tisíc mil,

má jeden směr a jeden cíl,

bílej dům, to malý bílý stavení.

Kousek dál, a já to vím,

uvidím už stoupat dým,

šikmej štít střechy čnít k nebesům.

Těch tisíc mil, těch tisíc mil,

má jeden směr a jeden cíl,

jeden cíl, ten starej známej bílej dům.

jeden cíl, ten starej známej bílej dům.