Těšínská - Jaromír Nohavica

Kdybych se narodil před sto léty v tomhle městě,

u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě.

Moje nevěsta by byla dcera ševcova z domu Kamińskich odněkud ze Lvova,

kochałbym ją i pieśćił, chyba lat dwieśćie.

Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,

nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona.

Mluvila by polsky a trochu česky, pár slov německy a smála by se hezky,

jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

Kdybych se narodil před sto léty, byl bych vazačem knih,

u Prochasků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych.

Měl bych krásnou ženu a tři děti, zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,

celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

Kdybych se narodil před sto léty v jinačí době,

u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě.

Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru

a z oken voněl by sváteční oběd.

Večer by zněla od Mojsese melodie dávnověká,

bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka.

Vidím to jako dnes, šťastného sebe, ženu a děti a těšínské nebe,

jěštěže člověk nikdy neví, co ho čeká. (Nananana…)

(Nananana…)