Telegrafní cesta - Druhá tráva

Jedenkrát dávno šel pustinou muž a na pravým místě tam vykácel buš,

z klád postavil dům, že měl sílu jak býk, rozoral zem jako válečník.

Jenže za ním jdou další, a ti umí víc, vázaný krovy a zdi z vepřovic,

a do zlatejch polí a bučení krav po nějaký době zní telegraf.

A už je tu kostel, a konečně most a železná ruda a zločinnost

a okresní město má okresní soud a ta stará trať jméno Telegraf Road.

Těžký jdou časy teď znova a znova, skončila válka a chystá se nová,

a rozmoklou stezkou, co prošel ten skaut,

v deseti proudech jdou provazy aut jak dravá řeka.

A rádio hlásí, že v noci byl mráz,

lidi jdou z práce a nemají čas,

jenže vlak domů má velký zpoždění.

Už nemůžu dělat, co kde bych kdy chtěl,

třeba v pralesích kácet, to bohužel,

můžu jen sklízet, co zasil jsem sám,

a zaplatit všechno, co komu kde mám.

Ti šedaví ptáci na drátech z mědi vo tomhletom kódu už ledacos vědí,

ti můžou letět a zapomenout na celej řád týhle Telegraf Road.

Víš, že bývaly časy, kdy bylo to zlý,

že spali jsme v dešti a promrzlí,

teď, když mi říkáš: tak vem si, co chceš,

moc dobře cítím, že už je to lež.

Tak důvěřuj ve mě, dej kočímu bič,

já vezmu tě s sebou a odvedu pryč

ode všech temnot a vysokejch zdí,

od všeho strachu, co v ulicích spí,

já prošel jsem pamětí kdekterej kout

a viděl jen smutek jak pýcha se dmout,

Ba chtěl bych zapomenout

na všechny ty zákazy vjezdu, který jsou

rozsetý po celý Telegraf Road ...