Skupinové foto - Pavel Dobeš

Kdyby mikdosi řeknul,že postavi metr piv,

abych se mu za topostavil před objetiv

prvni bych si řeknul, že ho dlabu,

a potom bych ho roztrhnul jak žabu,

vim, že by se mi to vymstilo,

ale na take vtipy mě nikdy něužilo.

Možná vám to bude připadat banálně,

ale ja sem ztratil odvahu a malem sem se octnul v pakarně,

odvahu sem ztratil a kaj sem se hnul,

furt mě kusek chybělo, furt mě bylo pul,

bo bez odvahy se těžko cosi robi,

nic tak jak odvaha chlapa něozdobi.

Dva dni sem ju hledal, dva dni byla k nenalezeni,

zlomeny šel sem hlasit ztratu na odděleni,

křižem-kražem probirali, kde sem všude byl,

s kym sem se tam potkal, ja sem jim to vyklopil,

připadu se chytli fachmani,

za devět hodin bylo ukončeno patrani.

Za devět hodin bych tak maximalně poryl zahradu,

kolikrat eště dele čekam, než ryba zhltně navnadu,

když za devět hodin na vysoke peci

zrobime tři odpichy, tak zpoceni sme všeci,

motorista za tu dobu nězarobi na blatnik,

a mala ručička neoběhne cifernik.

Posledni dvě hodiny už sem enom čekal v čekarně

na dřevěne lavici jak v prvotřidni vinarně,

v rohu seděla banda s huslami,

chovali se spontanně, jak by tam byli sami,

předstiral sem čteni v Kulturnim měsičniku,

ale pamatuju enom tolik, že basa tvrdi muziku.

Za devět hodin byla odvaha zpatky na světě,

ten, co mi ju předaval, pravi: dobře si ju schovejtě,

dejtě si ju pod dva anebo pod tři zamky,

ja mu na to pravim: co tak do švycarske banky,

tam by mi ju zamkli a ja bysem měl svaty klid,

a zitra rano bych se s ňu moh' naposledy nechat vyfotit.

Jó, komu se to hodi a kdo ma čas, ten može přit,

Csraz je zitra rano v osm, jdem se nechat vyfotit.