Severní Vietnam - Morčata na útěku

Jdu s děravou plící a kulka vařící mi v hrudníku pěkně bublá.

Někdo se mi směje, v tom v zádech ho hřeje má lesklá a ostrá kudla.

Pak dlouho jen mlčí a v křečích se krčí, já šlapu mu po páteři.

Až řeknu to dětem, jak bloudil jsem světem, to nikdo mi neuvěří.

Ke mě Vietnamka běží, však dobíhá stěží. Svou devítku natahuji.

Rázem se složí a v krvavé louži ji bodákem dotahuji.

Není to krása. Kus žlutýho masa se za mnou jen ladně vleče.

Z toho hrdiny i z jeho rodiny řídká krev a mozek teče.

Vracím se domů a síla atomu tu válku hned vyřešila.

Shrábli jsme zlato a jednotka NATO Vietnamce vyplenila.

Vyhráli bílí a žlutý co zbyli maj navěky zjizvenou tvář.

Maj plechovej džbánek a s textilem stánek a nad ním nukleární zář.