Schody z nebe - Tereza Kerndlová

Jak kámen tíží andělský střílny,

a na nás dva teď čekají, hledají cíl,

hned na první moment zaměří, střílí

hroty svých střílí.

A Bůh už ví, že jdou šílený blázni,

co na cestě svý prsten si daj,

neváží, nesčítaj, chtěj se jen sblížit

a on je vyslyší.

Kdo neletí, nepadá z vysoký výšky

a andělé teď rozstřílí omšelý svět

nás dva ve tmě rozkmitaj

jak plamen svíčky,

plameny svíčky.

A z očí, co čtou, nevyčtou z knížky

a v dlouhý frontě museli stát

řada vyšla na ně dva, zůstanou svými

a on je vyslyší.